..................................................................................................................................................

Když před třemi lety vypustila tehdy nově vzniklá dánská firma IO Interactive hru s netradičním námětem - simulátor nájemného zabijáka - Hitman : Codename 47, příznivci akčních her se rozdělili na dva tábory. Ti první vychvalovali výbornou grafiku, inovační nápady, ucházející příběh a báječný hudební doprovod. Ti druzí ale tento titul ihned zavrhli. Proč? Autoři si nepříliš dobře poradili s ovládáním, úkoly se daly řešit jen velmi omezenými způsoby a ani umělá inteligence nebyla na nejvyšší úrovni. To, co ale dozajista způsobilo několik tisíc rozmlácených monitorů, klávesnic a myší, byla nemožnost ukládání rozehrané pozice. To byl také zřejmě hlavní důvod, proč Hitman : Codename 47 upadl v zapomnění.

O nápravu reputace tohoto výjimečného herního námětu by se měl pokusit pokračovatel, tentokrát s příznačným názvem Hitman 2 : Silent Assanssin (v překladu Tichý Vrah). Jak již název napovídá, jedná se opět o akci, rozdíl oproti prvnímu dílu je však v tom, že nyní je důraz více kladen na tichost, rychlost a přesnost. Pařba se dostala na pulty už loni o Vánocích; za tu dobu však ze své kvality nic neztratila, spíše naopak!

Svého hrdinu byste v reálném životě jen těžko přehlédli : Na hlavě ani vlas, zátylek potetovaný čárovým kódem, výrazné lícní kosti, vysoká a silná postava, oči, ze kterých je cítit smrt, černý stylový oblek doplněný kravatou a strach nahánějící kožené rukavice. Jedná s chladnou hlavou a nemá slitování… O kom hovořím? O nájemném vrahovi, jehož kódové označení zní 47!

Příběh pokračuje přesně tam, kde v prvním díle skončil, a sice na Sicílii, kde číslo 47 vypomáhá na místní faře coby zahradník. Během starání se o květiny a zvířectvo se snaží najít duševní klid a zapomenout na vše, co v minulosti svým konáním způsobil. V tom mu pomáhá i jeho přítel a osobní rádce otec Vittorio. Rázem se ale poklidné žití promění v tragédii - vašeho přítele unese neznámá organizace, neznámo kam. Vám tedy nezbývá nic jiného, než oprášit své staré řemeslo, obléci si zabijácký hábit, z půdy vylovit svůj starý notebook, s jehož pomocí je nutno kontaktovat Agenturu, jež vám vašeho přítele pomůže vypátrat, a nalézt a spravedlivě potrestat únosce…

Prostřednictvím notebooku tedy navazujete kontakt s Dianou, pracovnicí Agentury. Ta vám vždy o vašem úkolu sdělí veškeré důležité informace, předá fotografie nutné k identifikaci osob a někdy (je-li to nutné) i krátké videozáznamy zachycující určité osoby, situace či místa.

Na misích, kterých je něco kolem dvaceti, mne nejvíce zaujala jejich rozmanitost. Jejich cíl se sice dost často shoduje - odstranit nějakou osobu, ukrást určitý předmět, umístit někam nějaké zařízení apod. -, přesto se autorům podařilo nemožné a konání úkolů obohatily jak jen to šlo.

Ještě více jsem byl překvapen, když jsem zjistil, že se každý z úkolů dá řešit minimálně dvěma způsoby. Tím se hra stává mnohem zábavnější a minimálně dvojnásobně se tak prodlužuje herní doba. Nejlepší bude, když vám předešlou zprávu názorně vysvětlím na několika příkladech.

Dejme tomu, že se podíváme do třetí mise odehrávající se v Rusku, konkrétně v Petrohradu, kde máte následující pověření : Zabít naráz jistého generála a mafiánského bosse, kteří se setkají v jednom parčíku a na místo dorazí odděleně obrněnými vozidly. A teď je pouze na vás, jak tuto zapeklitou situaci vyřešíte. Jste prostě vhozeni do mapy, dostanete zbraně a můžete si dělat, co se vám zlíbí. V tomto případě se naskýtá hned několik variant. Buď se můžete pomocí kanalizace proplížit na místo, kam stráže, které dbají na bezpečnost vašich terčů, nevidí a postupně umístit bombu do limuzín, jimiž se oba na místo dopravily a jimiž se také odpraví :-), nebo se můžete v převleku jednoho ze strážců proplížit do vysoké věže, odkud můžete generála a mafiána ostřelovací puškou odstranit. Dokonce se mi jednou podařilo oba sestřelit jednou ranou. Ne že bych se chtěl chlubit tím, jak skvěle umím hrát akční hry. Spíše jsem byl potěšen tím, že něco podobného je ve hře vůbec možné.

Další výborný příklad, na němž bych chtěl demonstrovat největší přednost hry, je následující. Za úkol tentokrát máte odstranit nebezpečného hackera, jenž se skrývá v jedné z mnoha podzemních kancelářích ve velmi střežené budově v Malaysii. Zřejmě největším oříškem je proniknutí do kanceláře, aniž by kdokoliv odhalil vaší identitu. Překážkami jsou jak detektory kovu, tak strážní, kteří u detektorů patrolují a do chráněných prostor vpustí jen pověřené osoby. Konkrétně v tomto případě jsem byl opravdu překvapen tím, jak moc si tvůrci vyhráli. Opět je mnoho postupů, já jsem však zaregistroval opět dva. Jedním z nich je převlečení se za donašeče jídla. Učiníte-li tak, stačí si u výdejny objednat dejme tomu pizzu a následně se pokusit ji doručit až do zmíněné pracovny terče. Stráže si vás v domnění, že jdete opravdu jen doručit pizzu, nevšimnou a umožní vám tak projít na místo, kde už stačí pouze eliminovat cíl. Druhý způsob je také velmi zajímavý : převlečení se za hasiče. Jakmile se vám podaří získat hasičskou uniformu, zbývá už jen vyvolat požární poplach a v davovém šílenství společně se svými "novými kolegy" - dalšími hasiči - proniknout až na potřebné místo.

V průběhu poznávání hry jsem přišel na další podstatnou věc - dost záleží na tom, jak ji hrajete. Zní to možná zvláštně, každopádně je to tak. Jestliže nemáte trpělivost a většinu misí splníte tak, že vystřílíte vše, co se hýbe, hra se promění v béčkovou střílečku a bude vás bavit jen pár večerů. Její půvab totiž spočívá v něčem úplně jiném - tiché plížení, tiché eliminování osob a nezanechávání stop. Autoři vás od začátku vedou k tomu, abyste pokud možno usmrtili co nejméně osob, vystříleli co nejméně nábojů a vyvolali co nejmenší podezření. Je to jenom dobře; jestliže se rozhodnete hru hrát tímto způsobem, odměnou vám bude skvělý pocit z čistě odvedené práce a nejen to - hodně změn totiž doznal sytém odměňování. Původně jste byli odměňováni penězi, tentokrát jste hodnoceni slovně - po úspěšném dokončení mise vám je sděleno, jestli jste zralí do blázince - to v případě hodnocení "Psychopath", které přijde na řadu, když úroveň projdete stylem "všecky vás tu rozsekám na sračky" - , nebo jste potěšeni nejvyšším možným hodnocením - "Silent Assanssin". Tak se stane pouze v případě, když se vám podaří úroveň splnit výše uvedeným způsobem, tj. tiše a nepozorovaně. A to ještě není všechno. Jestliže dosáhnete nejlepších výsledků a hodnocení Silent Assanssin opravdu obdržíte, jako bonus jste obdarováni speciální zbraní, kterou jiným způsobem nezískáte.

Pohybové vlastnosti vaší postavy jsou bohužel dosti omezeny - kupříkladu nemůžete vůbec skákat. Na gymnastické kousky, které předvádí třeba Sam Fischer ze Splinter Cell, můžete už tuplem zapomenout. Naštěstí se autoři ale poučili a oproti předchůdci se vaše postavička ovládá mnohem snadněji. Když jsem gamesu poprvé spustil, byl jsem hodně rozrušen citlivostí, lépe řečeno necitlivostí myši. Naštěstí si můžete všechno podle svého gusta vyladit tak, jak vám to vyhovuje.

Při tichém plížení, kdy chcete soupeře maximálně překvapit, přijde vhod tzv. sneak mód - "plešounek" se tak mírně přikrčí a pomalu našlapuje na zem - to vám umožní připlížení se k oběti zezadu a následný útok. Jestliže dojde k odhalení a protivníci po vás půjdou s pistolí v ruce, určitě využijete rychlého běhu.

K tomu, abyste byli v nepřátelském prostředí odhaleni co možná nejpozději či nejlépe vůbec, slouží převleky, které si 47 může od zlikvidovaných postav "vypůjčovat. Obleků je velké množství, a tak nebudete mít problém s tím si vybrat. Někdy se hodí černé sako, jindy zase vojenská uniforma, v jiném případě přijde vhod sportovní tepláková souprava. Když si tak zrekapituluji své hraní, převleky jsem vlastně využíval neustále - jsou prostě skvělým pomocníkem a dostatečně tají vaši skutečnou identitu.

Jestliže jste okolnostmi donuceni k usmrcení nějaké osoby, ostatky je potřeba přesunout na místo, kde budou jen těžko zpozorovány. Vaše postava tento úkon samozřejmě zvládá, jen mne trochu mrzí, že může najednou pobrat jen jedno tělo a že ho může přemisťovat jen velmi pomalou chůzí - proto se často stává, že vás strážní zpozorují v tom nejnevhodnějším okamžiku a vyvolají poplach…

K tomu, abyste mohli co nejsnadněji získat nejlepší možné hodnocení a tím pádem získat nějaké bonusové věcičky, vám dopomohou mnohé vymoženosti. V první řadě bych určitě neměl opomenout mapu, která detailně popisuje lokace, v nichž "pracujete". Jsou zde vyznačeny důležité osoby, místa a předměty, kterých byste si určitě měli všimnout. Tento nástroj je velmi užitečný a je nutno ho často používat - nejenže vám pomůže při orientaci a plánovaní, ale pomocí něj lze nalézt důležité nástroje (jako je např. takový jed do jídla) pro pohodlnější plnění mise. Mapa je přístupná jak při počátečním briefingu, tak v celém průběhu hraní.

Už méně využívanými nástroji jsou dalekohled, jenž přijde vhod především v rozlehlejších mapách, kde je orientace o něco komplikovanější, a paklíč, který využijete při otevírání mnoha uzamčených dveří. S tím souvisí i jeden inovační nápad - nakukování klíčovou dírkou, jímž zjistíte, co se za dveřmi děje a co je třeba udělat, aby osoby v místnosti za dveřmi byly vaším vniknutím co nejvíce překvapeny. Tuto funkci jsem příliš nevyužíval, protože ji mnohem lépe zastoupí již zmíněná mapka, přesto se jedná o zajímavé zpestření.

S akčními hrami souvisí samozřejmě i zbraně, kterých je zde nepřeberné množství. Nejpoužívanějšími "nástroji na eliminaci osob" jsou dozajista hadřík navlhčený chloroformem - oběť sice jen omráčí, ale zato nezpůsobí žádný hluk - , škrtící struna - oběť uškrtí a rovněž nezpůsobí žádný rámus - a v neposlední řadě starý dobrý 9mm model s tlumičem, k němuž je třeba dodat, že stačí jedna přesná rána do makovice a s terčem je amen - koneckonců stejně jako s jinými smrtícími prostředky. Při tichém postupu jsou k dispozici i různé úchylárny, se kterými je možno oběť usmrtit a které rovněž nevyvolají moc kraválu - patří mezi ně kuchyňský nůž, golfová hůl, ninjovská mačeta, hasičská sekera a další. Samozřejmě, že nechybí ani populární ostřelovací puška, kterou během hraní využijete bohužel jen párkrát, podobně jako opravdovou lahůdku - kuši. Ta ale oproti sniperovce zvládá všechno mnohem tišeji.

Jestliže se rozhodnete pro druhý způsob postupu hrou, a tedy masovým vražděním protivníků, jistě budete nadšeni přítomností kulometů, samopalů či brokovnic. Masakrování nabývá zcela nových rozměrů, když použijete tzv. combo, tedy dvě zbraně naráz. Tuto praktiku lze provádět bohužel jen s pistolemi (ať už s tlumičem či bez), ale to je vzhledem k váze a velikosti ostatních kousků pochopitelné.

AI je vždy ožehavým tématem a často se stává, že v tomto ohledu propadne i ten nejpropracovanější a nejočekávanější projekt. Jenže tady se dá hovořit o něčem zcela jiném. Protivníci jsou všímaví, vnímají hluk, nejsou slepí a dobře se svými kolegy spolupracují. Jestliže vás spatří nebo odhalí, zaútočí (mají-li na to prostředky), případně začnou pobíhat kolem dokola a bláznivě křičet o pomoc. Když se k nim přiblížíte a oni nejsou schopni napřímit ruku s pistolí, začnou vás mlátit. Jejich inteligence jde ale ještě dále. Ačkoliv se nacházíte v přestrojení, jsou schopni vás odhalit - podezřelého chování, tj. běhání či rozhlížení kolem dokola, si rychle všimnou, zasáhnou a jdete na věčnost do hajan. S převleky souvisí i další záležitost - když se např. převlečete za ruského vojáka, musíte přidat (pro lepší efekt) samopal AK 47, který ruští vojáci obyčejně používají. Jestliže tak neučiníte a budete pobíhat ve vojenské uniformě a se škrtící strunou, nebude trvat dlouho a někdo si vás jistě všimne.

Vytýkat lze opravdu jen minimum. Občas se stane, že nepřítel z ničeho nic odhalí vaší pozici, a to i přesto, že je minimálně stovky metrů daleko a jeho pohledu na vás brání několik objektů. Podivná mi také přišla skutečnost, že strážci jsou schopni vás odhalit i v případě, kdy máte oblek přes celé tělo včetně hlavy. Samozřejmě záleží na zvolené obtížnosti, kdy se nepřátelé chovají od naprostých blbounů po supervnímavé jedince…

Při taktickém plánování je důležité brát v potaz to, co kdo dělá a kde se momentálně nachází - všechny postavy mají naprogramované chování. Policisté, hlídky a zkrátka všichni, kteří se vám pokouší překazit váš úmysl, nestojí pouze na místě, ale mění své pozice, na což je třeba dávat velký pozor, protože někdy jen chvilkový styk s nimi pohřbí i celou misi. Obyčejní lidé se procházejí, chodí na záchody, myjí si ruce, jezdí ve výtazích, povídají si s jinými lidmi a prostě se chovají tak, jak mají. Velkou práci si tvůrci dali s postavami, které ve vašem úkolu hrají důležitější roli - mám na mysli oběti, jež máte za úkol zabít, postavy, za které se můžete převléci a další. Budete určitě překvapeni…

Přestože jsem si dovolil umělou inteligenci mírně zkritizovat, myslím si, že je obstojná a neobsahuje tolik do očí bijících bugů, jako např. kolegou recenzované a v tomto článku již jednou vzpomínané Splinter Cell.

Pro odhad situace slouží i tzv. "měrič podezření", který vedle ukazatele zdraví a počtu nábojů patří mezi nejpoužívanější pomůcky. Jednoduše je vám sděleno, jak moc vás protivník podezřívá, že máte v úmyslu něco nekalého. Červená barva naznačuje vysoké podezření, modrá zase nízké. Opět se mi hlavou mihaly myšlenky, jestli na mne protivník vytáhne pistoli a ustřelí mi kebuli nebo v klidu odkráčí a nechá mě na pokoji.

Také netrpělivě čekáte, jak to bude se systémem ukládání hry, který v původní hře zcela nepochopitelně chyběl? Bohužel se opět nedá ukládat vůbec.. Kecám! Dosti humoru, pojďme na fakta. Zvolíte-li si nejlehčí obtížnost, máte poměrně dost prostoru pro riskování, jelikož je k dispozici hned sedm savů. Zvolíte-li obtížnost druhou, hru si můžete uložit už jen dvakrát. Jestliže si dost věříte a zvolíte možnost Professional, tedy nejvyšší obtížnost, nebudete moct rozehranou pozici uložit ani jednou. Možná si říkáte, že se to zvládne, že bez savů je to v poho. Poté ale zjistíte, že hrát dokola jednu a tu samou situaci je obří pruda. Proto doporučuji zvolit nižší obtížnost, kde se sice protivníci nechovají úplně nejrealističtěji, za to si hru můžete uložit alespoň párkrát.

Jak jsem již dříve uvedl, povedené jsou i lokace. Nejenže věrně připomínají své reálné protějšky, ale jsou vyvedené přímo do dokonalosti! Textury jsou nápadité, nejsou fádní a jsou složeny z velkého počtu barev, což příjemně dokresluje atmosféru.

Na enginu, jenž popohání celou hru, mne nejvíce zaujala jeho flexibilita. Standardně je hra nastavena tak, že děj sledujete z přehledného third person pohledu. Scrollovacím kolečkem lze korigovat vzdálenost kamery od vaší postavy a jestli vám ani to nevyhovuje, lze přepnout do mnou vůbec nevyužívaného first person pohledu. Potěšující je také interaktivita prostředí - můžete zapínat a vypínat proud, používat klakson u automobilu, zapínat či vypínat světlo a tak podobně… Mimojiné je engine skvěle vyladěn, takže si hru na plné obrátky užijí i majitelé průměrných strojů. Když se na obrazovce nachází mnoho postav, grafika se sice začne mírně trhat, ale do podobných situací se dostáváte jen výjimečně.

Pohyby všech živých objektů jsou nasnímány technologií Motion Capture, čímž je zajištěna reálnost. S pohyby blízce souvisí i fyzika lidského těla, která je natolik propracovaná, že na její chválu nenacházím slova, a tak vám ji alespoň popíši. Ona dokonalost se projevuje tehdy, kdy postavu vláčíte za s sebou za účelem jejího ukrytí. Tělo se různě nahýbá, kopíruje povrch, po kterém ho táhnete, a tvar objektů, na které narazí, kroutí se. Když mrtvolu umístíte poblíž schodů či kanálu, nebude trvat dlouho a sklouzne dolů. Zejména ve druhém případě jsem doslova zíral, jak se tělo neuvěřitelně vytvarovalo, aby bylo schopno kanálem prolézt. Opravdu, něco podobného jsem nikde jinde neviděl…

..................................................................................................................................................